Ačkoli se v češtině používá slovo „Eskymák“ pro označení obyvatel severských území Kanady a Grónska, tento název je pro tuto kulturu dokonce až urážlivý. V překladu znamená „jedlík syrového masa“. Správný výraz je „Inuité“, v překladu lidé, v jednotném čísle „Inuk“, čili člověk. Mají přesné a detailní výraz pro konkrétní věci, například mnoho slov pro různé druhy sněhu, ale abstraktní názvy se tvoří opisem.

Inuité jsou mongolského původu, proto mají nažloutlou pleť, černé rovné vlasy a šikmé oči. Často bývají malého vzrůstu, ale to není pravidlem.

Loví tuleně, mrože, ryby, ptáky, velryby, soby, bobry a v nouzi, kdy je hladomor, jí své vlastní psy. Ulovená zvěř se využije do posledního zbytku – primárně jako potrava, a poté se z kůží vyrábí oblečení a pokrývky, kajaky, šlachy se používají místo nití, kosti a zuby se využívají pro amulety, korálky a podobně.

Velkým problémem Eskymáků je neplodnost, a tak když je první manželka neplodná nebo potřebuje pomoc v domácnosti, muž si vezme další ženu. Polygamie a polyandrie tedy není výjimkou, ale není příliš častá. Vyskytuje se právě kvůli neplodnosti, která je velkým problémem Inuitů.

Domy byly dvou typů – letní a zimní. Mezi letní patří například stany z kůže a rychle postavená obydlí ze dřeva a různorodých nalezených materiálů. Zimní domy měly tlusté zdi z kamenů a drnů. Byly jednoduchého půdorysu – 6-8 metrů dlouhá úzká chodba zapuštěná do terénu chránící obývanou část od ostrého mrazu, a jedna velká místnost, která plnila rozmanité funkce – ložnice, kuchyň, jídelna a společenská místnost. Bylo obvyklé, že v jednom domě bydlelo i přes 30 lidí, tedy celá blízká rodina.
Pod malými okny, které dříve bývaly vyplněny roztaženými tuleními střevy (po příchodu Evropanů nahrazeny sklem), byla dlouhá pryčna rozdělená po úsecích. Každý úsek patřil jedné rodině, např. otci, matce a jejich 6 dětem.
Nepostradatelnou součástí eskymáckého obydlí byly tukové lampy, jež sloužily nejen jako svítilny, ale také jako sporáky a kamna. Pálil se v nich především tulení tuk.
Další typ zimního domku je iglů. Navzdory přesvědčení mnoha lidí však sloužilo jen jako dočasné obydlí například při cestách, kdy lovce uvěznila sněhová bouře a v blízkosti nebyl žádný domek, do kterého by se mohli uchýlit.